Noc čtyřicátá čtvrtá, den čtyřicátý pátý
Buggy si zvykla na nocování v kotci, nečiní jí žádné problémy.
Dnešek byl hektický – Buggy si moc nezaběhala – trápily nás dešťové přeháňky, nebo jsme pracovali a z bezpečnostních důvodů byla Buggy v kotci. Nebudu riskovat, že na ni spadne cihla.
Dopoledne jsem ještě stihla vymalovat zeď v dílně – to už mi Buggy asistovala. Konečný účet: Bílá tlapka, flek na hřbetě a obarvený čenich. Takže jsem ji omývala. :D
Málem mi vyrazila zuby – přiletěla ke mně, skočila a bum do zubů. Zaplaťpánbůh mi zůstaly všechny.
Odpoledne jsme se vydaly na pseudovýlet. Zase jsme někam jely, ale cíl nebyl nic moc. Čekalo nás čipování. Po cestě Buggy sledovala provoz, byla hodná. Stejně způsobně se chovala i na veterině. Nikam nelozila, lehla si a čekala v čekárně. Jen samotné čipování byl trochu boj – bylo to na Buggy dlouhé a zabolelo to, Buggy sebou mlela, takže čip byl aplikován až na potřetí a to jsme ji nakonec drželi čtyři – já, děda, paní OPCH a druhá paní veterinářka. Mise byla úspěšná, Buggy je očipovaná, má o tom záznam v PP a má vystavený pet pass. Teď jen celou záležitost vyřeším s plemennou knihou a už by to mělo být vše a Buggy bude vystupovat pod číslem čipu. Uff.
Buggy byla hladová, unavená a měla za sebou takový zážitek, v autě usínala. Doma už se dala trochu do pořádku – šmejdila, strčila mi hlavu do kapsy i do váčku na pamlsky, a když jí zůstal na čenichu, tak ho prostě sundala. Ale rychle se unavila. Měla jsem o ni strach.
Myslím, že Buggy byla ráda, že dostala večeři a šla spát. Byl to velice náročný den.