Dovolená Jeseníky

Na přelomu srpna a září nás čekala zasloužená dovolená, vydaly jsme se s Buggy do Jeseníků. Z pronajaté chaty jsme každý den vyrážely na výlety. Začaly jsme relativně zlehka,  a sice návštvou lesního baru, kde jsme se občerstvily, v dalších dnech jsme trochu přitvrdily, protože jsme šly stezku Bílou Opavou, došly jsme až na Ovčárnu, a pak zase pěkně zpátky dolů. Nevynechaly jsme ani slavné Mechové jezírko. V polovině týdne jsme opět zpomalily, abychom to nepřehnaly, takže jsme daly jen odpočinkovou naučnou stezku kolem obce Branná a nezapomněli jsme v tamní cukrárně nakoupit vyhlášení trubičky – mimochodem byly vynikající. Vydaly jsme se i na túru kolem Horní Lipové a Lipové lázně, celý pochod jsme zakončily v restauraci na zvěřině. Na poslední den jsme si naordinovaly procházečku po městě Jeseník, to bylo velmi odpočinkové, pomaloučku jsme se procházely po naučné stezce.

Musím Buggy vyseknout obrovskou poklonu, protože se celou dobu chovala naprosto ukázkově, s přehledem zvládala všechny situace a dokonce nám zachránila kůži. Pro psa to všechno bylo namáhavé nejenom fyzicky, ale hlavně fyzicky. Když jsme byly na Bílé Opavě, nejenom že musela zamakat, ale překonávala mosty, lávky, šla po úzkých cestičkách nad stržemi. Ke všemu jsme potkávaly neuvěřitelné množství lidí a psů, kdy bylo nutné je minout na minimálním prostoru. Buggy jsem vedla na vodítku, měla i náhubek, ale bohužel u ostatních psů tomu tak většinou nebylo – psi na volno, naprosto nezvládnutí, majitelé je neměli pod kontrolou. Podobná situace se opakovala na cestě na Rejvíz – téměř celou cestu k jezírku se jde po dřevěné lávce, není možnost někam uhnout. A opět psi na volno, pobíhající děti, které div nestrčily Buggy prsty do tlamy, bezohlední lidé – já si prostě čtyřiceti kilového rotvajlera do náruče nedám, ale uhýbám, co to jde, tak by kolemjdoucí mohli uhnout také, nejsou tam sami, málem kolikrát Buggy šlápli na ocas, bránila jsem ji vlastním tělem. Vrcholem všeho bylo, když jsme s Buggy dorazily k Mechovému jezírku, Buggy si lehla pod lavičku, já seděla a přišla matka s batoletem se na psa podívat, dítě chytlo hysterický záchvat a začalo kolem sebe mlátit a matku nenapadlo nic lepšího, než dávat dítě blíž a blíž. Když jsem jí vysvětlila, že tohle opravdu u mého psa dělat nebude, že na tohle není nikdo zvědavý, že pes si chce odpočinout, chce mít svůj prostor, tak se skoro urazila. Při procházce na naučné stezce u Jeseníku zase malý chlapec kolem sebe divoce mával klackem, musela jsem si stáhnout Buggy na opačnou stranu a chránit ji, protože rodičům dítěte to bylo ukradené, co dělá jejich potomek. Buggy všechno tohle zvládla naprosto dokonale, nevadily jí auta, lidé, cyklisté, psi – prostě nic. Nevím, co by se bez ní stalo, protože první noc nás vzbudila zuřivým štěkotem – kolem chaty se potulovalo nějaké individuum, dokonce nám močilo na verandu, ale Buggy ho opravdu vyděsila a odradila od dalšího počínání svým hlučným a dunivým štěkotem – ufff.

S Buggy můžeme bez obav i do restaurace – když totiž u jedné restaurace nebylo venku na zahrádce místo, obsluha nám nabídla, že pokud je Buggy vychovaná, můžeme klidně dovnitř. A Buggy to zvládla na jedničku. Nezlobila, nežebrala jídlo, lehla si a podřimovala. :)

V klidu zvládla i cestu tam i zpět, včetně cest na výlety. Je to můj poklad. :) A dokonce jsme si na dovolené našly čas i na stopování a Buggy se vypořádala s tím, že se nám přes položenou stopu prošel člověk. :)