11.5. - 17.5.
V poslušnosti už jen dolaďujeme sedni – lehni – vstaň, ale nepřeháním to. Obvykle je to tak, že jakmile člověk dotáhne něco k absolutní dokonalosti, tak se mu podělá ten zbytek. Pro mě je hlavní, že z výcviku má Buggy radost. Raději ať to není dokonalé, ale radostné. K čemu by mi byl smutný pes, co provádí cviky jako stroj a má strach udělat chybu?
Samozřejmostí je pilování chůze u nohy, kde střídám pamlsky s balonkem, odložení za pochodu i dlouhodobé odložení. S tím trochu bojujeme, ale Buggy se viditelně zlepšuje. Za chvíli to vyzkoušíme i na cvičáku při výcviku ostatních psů.
Trénujeme i aport, u kterého má Buggy svérázné zakončení – letí jako střela, vyskočí, opře se o mě tlapkami a pak sjede dolů a sedne si. :)
Velkou radost mi dělá i vysílání vpřed – Buggy vyšlu i na dvacet metrů, běží o zlom krk. :)
Mně začalo zkouškové, takže mi Buggy poskytuje psychoterapii, abych z toho všeho nezblbla – když nezabere olizování a zalehnutí, tak mi dá packou pár facek. :)
Když to čas i počasí dovolí, vyrážíme na procházku. Buggy prošla obrovskou proměnou – sebevědomý pes, který je klidný, ale nenechá si nic líbit a dobře si pamatuje, kdo si kdy dovoloval a štěkal. Buggy je poslušná, ovladatelná. :)
Našly jsme si čas i na stopy, kterých jsme v týdnu absolvovaly hned několik. Pomalu není kde stopovat, všechno rostlinstvo začíná být vysoké a na stopy nevhodné.
Buggy se dokáže poprat i se silným větrem, je načase dělat starší stopy.
V neděli nás čekal cvičák. Buggy se pěkně soustředila, ale přesto pozoruji, že začíná vystrkovat růžky a zkouší, co kdyby ten cvik neudělala. Brzy se asi srazí její tvrdá rotvajleří palice s to mou. :)
Buggy krásně přešla kladinu, překážka se zlepšuje. Buggy začíná pokukovat po áčku, závidím psům, kteří ho už umí.
Suprová byla i obrana, dostaly jsme velkou pochvalu, Buggy se neustále zlepšuje. :)